Když už bydlíme ve městě, kde se nachází Mezinárodní antarktické centrum, tak jsme si říkali, že by byla škoda ho nenavštívit. Vypravili jsme se tedy dozvědět se něco o věčně zmrzlém kontinentu - Antarktidě.
Nedaleko centra se nachází letiště, odkud jsou vypravovány skutečné mezinárodní lety do Antarktidy a centrum nabízí pohled na tento kontinent a do života lidí, kteří se tam rozhodnou odletět.
V centru je plno různých atrakcí. My jsme si zašli nejprve na 4D kino, což spočívalo v tom, že kromě brýlí pro 3D vidění vás ještě občas ofoukl vítr, či vás postříkaly bubliny vody nebo se nějak prapodivně pohnula sedačka, to když zrovna ve filmu plula loď na rozbouřeném moři. Ale můj dojem je takový, že to moc skutečnosti neodpovídá a celou dobu víte, že sedíte v kině:-)
Hodně zajímavé bylo pozorovat tučňáky při krmení. Jak hbitě skákali do vody a hledali rybky, které jim tam ošetřovatelky házely. Někteří byli najezení hned, jiní však vypadali, že nikdy nebudou mít dost a doslova se rvali o každou rybu. Srandovní bylo pozorovat jednoho tučňáka, který si snažil zvelebit svou díru v umělé skále a tahal si do domečku stébla rostlin, které měli tučňáci ve výběhu k dispozici. Chytil vždy jedno stéblo do zobáku a "pelášil" s ním k díře ve skále, zmizel vevnitř aby se za chvíli zase vynořil a pelášil pro jiné stéblo. Možná chystal hnízdo pro příchod potomků.
Mezi další zajímavé atrakce patřila projížďka skutečným antarktickým vozítkem. Naskládali nás dovnitř, všichni jsme si museli zapnout bezpečností pás a pevně se chytnout madel a vyjelo se. Zprvu jsme se vozili jen po silnici (upřímně nezávidím tomu, kdo tu silnici vlastní, protože byla od těch pásů pěkně zdemolovaná) pak jsme však najeli na jakýsi tankodrom. Sjeli jsme pár kopečků jak na krosové dráze pro motorky a vrcholem byl vodní příkop, kdy se naše vozítko asi z poloviny ponořilo do vody. Čekali jsme, kdy to začne prosakovat, ale dveře vydržely:-)
Peťovi to nedalo a musel se podívat, co mají děti ve svém koutku. Tohohle tučňáka si chtěl vzít domů, ale nakonec ho tam dětem nechal.
Nakonec jsme si šli zkusit jaké to je být v antarktické bouři. Na teploměru můžete odečíst teplotu -8 stupňů, takže ještě nic hrozného, ale zima tam byla, to jo. A co teprve když začala bouře. Všude vítr, který bral dech od úst a profukoval oblečením. Být to delší, tak se už asi pak ani nerozhýbu. Myslím, že polárník ze mě nebude.
No comments:
Post a Comment