13. dubna:
 |
| K letadlu nás doprovodili korejci stylově v tradičních úborech |
Let ze Soulu do Aucklandu pro mě byl zase o trochu novým zážitkem.
Jednak jsem už trochu věděla, co se bude dít a nebyla jsem ze všeho tak
vytřepaná a taky jsem si moc dobře pamatovala, čeho se mám vyvarovat.
Nedávat si korejské menu, pokud nechci být o hladu. Neděsit se vzletu a
přistání, piloti neletí poprvé. A pokud možno se zkusit uvolnit při
turbulencích, letadlo musí trochu toho třepání vydržet. Let byl dlouhý a
nebýt korejského souseda, který celou cestu posmrkával, tak by byl i
příjemný. Tak nevím jestli je smrkání bráno v Koreji jako společenský
prohřešek, ale já bych se za to na pána vůbec nezlobila. Všechno se však
dalo vydržet, protože letadlo mířilo přeci na Zéland.
14. dubna:
 |
| Naše letadlo v Aucklandu (Boeing 777-200) |
Moje první dojmy ze Zélandu byly poněkud stresové. Čekala nás pověstná
kontrola na letišti zda nepašujeme nějaké jídlo, semena rostlin, zvířata
apod. což zahrnovalo i rentgen batohu a ústní pohovor. No nebylo to tak
strašně. Náš celník byl velice příjemný, kontrola trekových bot
proběhla stylem "zvedněte nohu já se mrknu zda nemáte zapraskané podrážky od
hlíny", pak nám popřál příjemný pobyt a bylo to. Později jsme s hrůzou
zjistili, že jsme nechtěně propašovali bonbóny:-) A jak to vypadá na
první pohled na Zélandu? Je tu teplo a vlhko a všude je zeleno. Po naší
nekonečné české zimě to pro mě bylo jako bych přijela do ráje na zemí.
Mohla jsem si i sundat bundu a chodit jen tak v tričku. No nádhera.
Autobus z letiště do města byl asi zatím nejdražší spoj, kterým jsme tu
jeli. Raději už jsem i zapomněla kolik to stálo, ale na tu chvilku to
bylo drahé neskutečně.
No comments:
Post a Comment