Catharine

Před odletem jsme si domluvili pro začátek ubytování na wwoofu (bydlíte většinou na farmě, kde pracujete pár hodin denně výměnou za ubytování a jídlo). Zdálo se nám to jako prima nápad, jak se rozkoukat a přitom ušetřit za ubytování. Mám z wwoofem dobrou zkušenost ze Švýcarska (Helča, pozn. Petr), ovšem ne vždy to jde tak hladce, jak se nám podařilo zjistit na Zélandu. Už první kontakt s Catharine byl poněkud zarážející. Den před domluveným příjezdem jsme jí napsali, kdy zhruba dorazíme do jejího domu. Měli jsme omezený přístup na internet, tak už jsme si nemohli přečíst její odpověď, ale tak nějak jsme počítali s tím, že by snad mělo být vše v pořádku. První zádrhel se nám tedy ukázal hned po příjezdu. Na přivítanou jsme dostali lehce vynadáno, jak to že jsme tu tak brzy, že na nás nemá čas a nemá nic připraveného a že nám večer psala, že máme přijet později. No bylo to divné přivítání, ale tak jsme se jí omluvili, nechali si u ní věci a na pár hodin se šli procházet po městečku, kde nebylo ale vůbec nic zajímavého. Druhé setkání už bylo celkem příjemné. Zavedla nás do domu, ukázala nám náš pokoj, který byl opravdu moc hezký a celkově byla docela příjemná. U večeře se však ukázaly další zádrhely. Vezmu-li to zkráceně, tak po nás chtěla abychom se sprchovali nejlépe jednou za týden, protože šetří vodou. Když se jí Petr zeptal, zda smíme použít její pračku, protože jsme měli špinavé oblečení z Koreje a už jsme si docela akutně potřebovali vyprat, tak se rozzlobila, co je to za drzost ptát se první den na praní. Snažila jsme se jí vysvětlit, že teoreticky pračku nepotřebujeme a že to klidně mohu vyprat v ruce, tudíž budu potřebovat jen vodu a prášek, to se však také nesetkalo s úspěchem. Dorazila jsem to asi tím, když jsem nám přece jen vyprala dvoje ponožky, protože už nám vážně začínaly docházet. No a korunu tomu nasadila má otázka. jaká jsou její očekávání o naší pomoci. Dalekosáhle mi vysvětlovala, že ona na nás nemá čas, že nám nemůže vymýšlet práci, a že si tedy práci máme vymýšlet sami. Přeloženo do praxe „budete mi stát za zadkem a budete neustále připraveni mi brát práci z ruky, či budete dělat něco zbytečného, jen aby jste měli co dělat.“ Tak to bylo něco na mě. Takže my jsme přijeli k naprosto cizí ženské, kterou neznáme a vlastně ani nevíme, co celé dny dělá a s čím konkrétně potřebuje pomoci a ona nám to ani není schopná vysvětlit a chce po nás, abychom jí snad četli myšlenky. Takže nás ani moc nemrzelo, když nás ráno z kdovíjakého důvodu vyhodila s tím, že jsme nezkušení wwoofeři a že na nás nemá čas. Zajímavé, tak se neměla přihlašovat na wwoof, když nemá čas. Abych pravdu řekla, tak se nám spíš ulevilo. Jo a měla v baráku strašnou zimu. Vrátili jsme se tedy ještě chvilku otravovat Ondru s Jankou do Aucklandu a přemýšleli co dál podniknout