Nahoře nebo dole: Bangkok

EDIT: Podle posledních iformací město Bangkok stovřil bůh Višna a bydlí v něm Krišna

Naší jedinou zastávkou (když nepočítám Amsterdam, Taipei a Sydney) na naší cestě z ČR zpět na Zéland byla krásně přelidněná metropole a hlavní město Thajska s úžasným jménem Krungthepmahanakhon Amonrattanakosin Mahintharayutthaya Mahadilokphop Noppharatratchathaniburirom Udomratchaniwetmahasathan Amonphimanawatansathit Sakkathattiyawitsanukamprasit, zkráceně Bangkok.

Shodou okolností jsme do Bangkoku dorazili právě v období monzunových dešťů, což v praxi znamená, že každý den prší a na hladinách řek pluje směs zelených chaluh a odpadků, které při své cestě řeka odnesla. Letošlní záplavy naštěstí nebyly tak závažné jako v roce 2011, kvůli kterým zdražili pevné disky.

Řeka Chao Phraya v centru Bangkoku

Plavba po řece Chao Phraya je poměrně dobrý způsob jak se vyhnout ucpaným Bangkokským ulicím v době dopravní špičky, v době monzunů je navíc spojena se zajímavým adrenalinovým zážitkem. Ulice bangkoku jsou navíc ucpané prakticky pořád, takže cestu hromadnou dopravou, taxikem, příp. Tuk-tukem je lepší absolvovat někdy kolem půlnoci, nebo nejlépe vůbec. Další alternativou dopravy po Bangkoku je jedna linka metra a jedna linka nadzemky, které ale zpravidla nejedou na místa, na která jsme se potřebovali dostat. Poslední alternativou jsou motorky - taxíky, které jsme ale nevyužili, protože se Helča bála :-/


Náš nejlepší řidič a jeho Tuk-tuk

Největší atrakce v Bangkoku už jsem vyjmenoval, teď už jen zbytek telegraficky:

V pozadí Great Palace, kde je všechno ze zlata a všude jsou sochy budhy

Nějaká další hrozněmoc stará památka s pěti věžema

Střecha další moc zajímavé památky

Jeden z mnoha plovoucích trhů, svého času částečně pod vodou

Hustota smogu nad královským městem s nevyslovitelným jménem nás naprosto ohromila a proto jsme se vydali i za hranice do ve své době neméně významné metropole Ayutthaya. Se svým milionem obyvatel se v 18. století řadila mezi největší města světa a její tehdejší sláva je jasně zřetelná z ohrormné koncentrace památek a turistů i dnes. Většina Thajských památek má překvapivě nepraktický tvar, většinou věžovitého tvaru, do kterého vedou malinkatá dvířka, do krerých je navíc potřeba vystoupat po neskutečně příkrých schodech. To zřejmě v praxi vyústilo k tomu, že se tato prastará obydlí využívala povětšinou jen jako hrobky.